Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílovecké šlapátko 2019

Bílovecké šlapátko

 

Mgr. Jaromír Polášek

 

V sobotu 22. 6. 2019 proběhl v pořadí již 12. ročník Bíloveckého šlapátka. Sraz byl v 9.00 hod. na nádvoří zámku v Bílovci. Doposud jsem se nezúčastnil ani jednou, pokaždé jsem organizoval jízdu na nějakou veteránskou akci nebo jsem případně nějakou jinou akci organizačně zabezpečoval. Letos jsem si vybral Bílovecké šlapátko, jednak proto, že znám velmi dobře toto město a jeho okolí (pochází odtud moje žena), a zároveň jsem za dlouhé roky poněkud unaven stovkami podobných veteránských akcí, ze kterých se postupně vytrácí kouzlo družné kolegiality a ježdění pro radost. Pořadatelům se oproti loňskému roku vydařilo počasí, účastníků se svými stroji dorazilo 35 (řada jezdců vytáhla svého miláčka z expozice jízdních kol na bíloveckém zámku). Po úvodním slovu organizátorů nás přivítala také bílovecká starostka paní Mgr. Renata Mikolášová. Kolem 10. hodiny jsme šlápli do pedálů a vydali jsme se přes Slezské náměstí a z kopce dolů kolem Koh-i-noorky do Staré vsi u Bílovce. Naší zdatnost prověřil hned první prudký kopec směrem na Slatinu, na začátku obce jsme se krátce vydýchali. Odtud jsme pokračovali v jízdě do Výškovic, kde na nás čekalo v místní hospůdce výborně vychlazené pivo a kofola, pak jsme znovu nasedli a po krátké jízdě dorazili k dřevěné sloupové rozhledně na začátku Těškovic. Následovala jízda do nedalekého Bítova a po delší zastávce u výborného občerstvení na zahradě jednoho z veteránistů jsme pokračovali v jízdě do Lubojat a s prudkého kopce nazpět do Bílovce. Z hlavní cesty jsme odbočili k bílovické přehradě a k turistickému areálu Medvědí bouda. Točený Birell byl příjemně vychlazený, hovězí guláš s chlebem a cibulí nás výborně zasytil a navíc chutnal báječně. Navrch jsem si dal výbornou kávu a příjemně jsem relaxoval. Do centra Bílovce to byl již jen kousek cesty, zúčastnil jsem se části programu v rámci Dne města Bílovce a ještě jednou jsem si šel prohlédnout bílovecký zámek. Ve stánku bílovecké nemocnice jsem si nechal změřit tlak, krevní cukr, množství svalové a tukové tkáně – test dopadl na výtečnou. Po krátké debatě s kolegy veteránisty z Hradce nad Moravicí jsem znovu šlápl do pedálů a vydal se na další cestu. Nejprve jsem absolvoval pekelný stoupák do Bravinného a odtud na Nové Dvory, pak jsem sjel zpátky do Bílovce a odtud jsem se už vydal na cestu domů směrem na Velké Albrechtice, Studénku, Novou Horku, Kateřinice, Fryčovice a Chlebovice.

Celkem jsem v sobotu najezdil 110 km a kromě jedné lehké nehody, kdy mi jízdní kolo spadlo do příkopy, jsem celou jízdu absolvoval bez problémů. Na francouzský velocipéd Griffon Grand Luxe Randonneur z roku 1939 je spolehnutí, stejně tak na britské sedlo Brooks b17, model 1896. Po cestě jsem jenom lehce dotáhl povolenou páčku brzdy a po kapce oleje jsem přikápl do rolniček brzdových napínačů a do napínacích koleček přesmykovače. A doma jsem vyrovnal lehce pokřivené ozubení pravého šlapátka.

Pořadatelům letošního bíloveckého šlapátka chci moc poděkovat za velmi zajímavou akci – určitě v příštím roce znovu přijedu. Na jakém kole, to ještě nevím (možná to bude Avion Cycles 1932, Zbrojovka Brno 1935, Baťa 1939, Stadion 1940, Eska Sport 1953 nebo Favorit 11a 1964…).